Rozhovor s ředitelkou a spoluzakladatelkou Asociace genové terapie, Lenkou Hajgajda, o nejnovějším vývoji ve výzkumu léku na Angelmanův syndrom, který jejich organizace pomáhá financovat.
Co důležitého se Asociaci genové terapie podařilo od jara roku 2022, kdy jste nám poskytla rozhovor naposledy?
Podařil se zlom, ve který jsme doufali od počátku, od té doby, co podporujeme vědce z Českého centra pro fenogenomiku. Vytvořili konkrétní terapeutický postup, model léku, který v laboratorních podmínkách vykazuje velmi slibné výsledky. Na myším modelu Angelmanův syndrom vyléčili bez závažných vedlejších účinků. Pro nás je to velmi zlomové období. Další fázi výzkumu, testování terapeutického postupu, jsme se rozhodli financovat z vlastních zdrojů, aby lék, který vznikne, zůstal na akademické půdě a v rukou pacientů. Je to z jednoduchého důvodu, aby byl lépe dostupný.
Do dvou, maximálně tří let bychom se skutečně mohli dočkat podání léku prvním pacientům v rámci klinických zkoušek.
Před dvěma a půl lety jste odhadovali, že byste se mohli ke klinickým zkouškám na úrovni genové terapie dostat nejdéle za deset let. To je velké zrychlení. Co je nyní před vámi?
Další dva roky budou klíčové v tom, aby se ukázalo, jestli bude tento terapeutický postup skutečně fungovat. Výsledky testování v Českém centru pro fenogenomiku budeme získávat průběžně, ale do dvou, maximálně tří let bychom se skutečně mohli dočkat podání léku prvním pacientům v rámci klinických zkoušek, které by pak probíhaly ve spolupráci s kvalifikovaným zdravotnickým zařízením.
Pokud byste terapeutický postup popsala zjednodušeně, jak funguje?
Jde o genovou terapii, úpravu genu formou aplikace upraveného viru, která cílí na paternální část chromozomu. Ten není přímo poškozen, ale je takzvaně umlčen, poškozen je maternální gen, který neplní svou funkci. Bílkovina, která organismu chybí, je také kódována paternálním genem, který je přirozeně v mozku umlčen, proto se cílí na jeho “odmlčení”. Tato myšlenka existovala ve výzkumu už na počátku, v USA se jí věnovali dlouho, ale ještě před 10 lety bylo nemyslitelné ji provést, neexistovaly na to potřebné nástroje.
Může váš výzkum pomoci nalézt léky i na jiná vzácná onemocnění?
Poznatky z našeho výzkumu mohou být aplikovány na jiná onemocnění, u kterých mohou významně pomoci. Genová terapie je vždy velmi individuální řešení pro každé onemocnění, v některých případech i pro každého pacienta. Existují však onemocnění příbuzná Angelmanovu syndromu, například Prader-Willi syndrom, u kterých je velká pravděpodobnost, že by mohly být použity stejné myší modely a mohlo dojít k velkému zefektivnění výzkumu.
Na světě existují veliké nadace, které se snaží iniciovat výzkum vzácných onemocnění, například nadace Telethon. Jak se to podařilo vám, malé pacientské organizaci dvou dobrovolníků?
Myslím, že to bylo spojení několika faktorů. Měli jsme obrovské štěstí, že v době, kdy jsme o tom začali přemýšlet, už dva roky fungovalo České centrum pro fenogenomiku, které se dokázalo etablovat mezi nejlepší výzkumná centra ve svém oboru v Evropě. Angelmanův syndrom jim dobře zapadal do portfolia, z pohledu genetiky a výzkumu jde o “dobré” onemocnění, protože se týká jen jednoho chromozomu a je docela dobře popsané. Jeho výzkum byl tedy už v pokročilejší fázi. Myší modely, které se Českému centru pro fenogenomiku podařilo vytvořit, byly zároveň něčím jedinečné.
Pokud jde o srovnání se zahraničím, výzkumné týmy mohou mít podobnou výchozí pozici, smazávají se některé rozdíly. Ne vždy je pro jejich práci rozhodující samotné financování, protože malý tým s dobrým zázemím může fungovat mnohem efektivněji, bez administrativní zátěže, než jiná pracoviště. Jeho výsledky mohou být srovnatelné například s výsledky pracovišť, které mají mnohem větší zdroje, v tom ohledu nemusí být finance rozhodující.
Dalším klíčem k úspěchu mohlo být to, že se mému muži podařilo na začátku dobře uchopit myšlenku, co je potřeba: jít po jednotlivých krocích, nenavrhovat nemožné. Měl celou problematiku velmi dobře nastudovanou a přišel s konkrétním zadáním prvního dílčího kroku: financovat PhD program na vytvoření myších modelů. Dalším krokem bylo zjistit nové poznatky o Angelmanově syndromu, které by mohly pomoci při navrhování terapeutického postupu. Doba zároveň pokročila, po celém světě probíhaly další výzkumy, nové poznatky byly vstřebávány do našeho výzkumu a tím se vše významně urychlovalo.
Na výzkumu Českého centra pro fenogenomiku je unikátní, že delece na myších modelech dosahuje velkých rozměrů. Na počátku, před 5 lety, bylo něco takového nemyslitelné.
Díky tomu jsme došli až sem. Na výzkumu Českého centra pro fenogenomiku je unikátní, že delece na myších modelech dosahuje velkých rozměrů. Na počátku, před 5 lety, bylo něco takového nemyslitelné. Tehdy jsme s docentem Sedláčkem, který výzkum vede, přemýšleli o tom, jestli se nezaměřit pouze na mutaci místo delece genu. Víme, že je před námi ještě jednou tolik práce, ale řeší se to zase metodou dílčích kroků.
Postupně jste se stali nejen odborníky na každodenní život s Angelmanovým syndromem, ale i na mechanismus výzkumu vzácných nemocí. Pro běžného člověka je složité si jej představit, natož se jej snažit ovlivnit…
Pro nás byla obrovskou inspirací zmiňovaná nadace Telethon. Tehdy jsme si řekli: pokud je to možné i jinde v Evropě, tak je to možné i u nás. To, že se v Čechách zatím nic podobného nestalo, neznamená, že to možné není. Svou roli hrálo asi i to, že jsme oba inženýři, jsme zvyklí hledat proveditelná řešení. Nevadilo nám, když nás od toho naše okolí odrazovalo, někdy i velmi aktivně, protože náš cíl vypadal zdánlivě téměř nereálný.
Pro nás je velmi důležité, že se kromě finanční podpory stále snažíme být výzkumníkům partnery. Pokud jde o odbornou stránku, můj muž podrobně sleduje, co se kde ve světě v oblasti výzkumu děje a přeposílá výzkumníkům všechny nové poznatky a studie, na které narazí, aby na ně mohli rychle reagovat. Spolupracujeme také v oblasti vzdělávání, vymýšlíme projekty v oblasti popularizace, aby problematice základního výzkumu a genové terapie rozuměla široká veřejnost, protože je to velmi aktuální téma.
Celá oblast genetiky prochází velkou přeměnou. Název naší putovní výstavy “Doba genová” to dobře vystihuje: nacházíme se v období, kdy poznatky v oblasti genetiky procházejí revolucí. Princip genové terapie je jiný, než jak jsme zvyklí u běžné léčby chemickými látkami, které se připravují v laboratořích: je svým způsobem blízká strojnímu inženýrství. To nám také pomáhá této složité problematice porozumět.
Na dokončení výzkumu jste nedávno vyhlásili veřejnou sbírku. Je to nejrychlejší řešení, jak jej financovat?
Přesně tak. Když jsme zvážili všechny varianty, vyšlo nám to jako nejrychlejší možné řešení. Tento výzkum na Angelmanův syndrom stál do dnešního dne přibližně 6 milionů korun, z toho my jsme poskytli 1,5 milionu. Zbývající část byla hrazena z výzkumných grantů, které získalo České centrum pro fenogenomiku.
Na zahájení další fáze výzkumu máme připravené více jak 2 miliony, potřebujeme však mnohem více, aby mohl výzkumný tým intenzivně a efektivně pokračovat ve svojí práci: cílová částka sbírky je 22 milionů korun. Předpokládané náklady zahrnují nejen samotné testování (pre-klinické zkoušky), ale také potřebnou administrativu pro případ, že testování skončí pozitivně a mohl by být okamžitě zahájen proces zažádání o klinické zkoušky, a náklady na zahájení klinických zkoušek pro první pacienty. Díky tomu bude možné, aby ve chvíli, kdy budeme mít v rukou první výsledky, mohl celý proces pokračovat.
Co přesně znamená, že by lék zůstal v rukou pacientů?
Pokud lék zůstane v rukou pacientské organizace, po vzoru Telethonu, nebude vyvíjen žádný tlak na jeho cenotvorbu. Farmaceutické společnosti potřebují, aby drahý vývoj léku měl nějakou návratnost, tlak na cenotvorbu je velký a léky pro malý počet pacientů jsou tak extrémně drahé. Věříme také, že by díky nižší ceně byl lék zajímavý i pro pojišťovny, a ty by pak pravděpodobněji souhlasily s jeho úhradou.
Novorozenecký screening by byl naším dalším cílem. Přáli bychom si, aby byla vzácná onemocnění automaticky zařazena do novorozeneckého screeningu, pokud by pro ně existovala léčba.
Angelmanův syndrom není součástí novorozeneckého screeningu, vy sami jste získali pro vašeho syna diagnózu v jednom roce. Pokud by se podařilo najít léčbu, mohlo by se to změnit?
Novorozenecký screening by byl naším dalším cílem. Přáli bychom si, aby byla vzácná onemocnění automaticky zařazena do novorozeneckého screeningu, pokud by pro ně existovala léčba. Rádi bychom se podíleli na nějakém systémovém řešení.
U mnoha onemocnění dosahuje léčba tím většího účinku, čím dříve se podá. Nemusí dojít k rozvinutí nemoci a jejích symptomů, například k postižení mozku nebo vývojovým vadám. U starších pacientů jsou už některé symptomy nevratné, souvisí to s plasticitou mozku, která je od určitého věku omezená. Předpokládá se, že by k pokrokům došlo i u starších pacientů, ty by však byly individuální.
Tady je ale velmi důležité dodat, že z pohledu rodiče, který dlouhodobě pečuje o dítě s Angelmanovým syndromem nebo jinou vzácnou nemocí, je i na první pohled malá změna úplně stejným zázrakem, jako když rodičům novorozence řeknete, že jeho dítě vyléčíte. Je to nepřenosná zkušenost, která má ale ohromný vliv na kvalitu života celé rodiny a pečujících.
Minulý rok vznikla Aliance pro výzkum a terapie vzácných onemocnění. Česká asociace pro vzácná onemocnění, v jejíž radě jste, je členem této aliance. Co je jejím cílem?
Aliance pro výzkum a terapie vzácných onemocnění sdružuje nejen výzkumné ústavy, ale všechny zainteresované subjekty, které mohou být při výzkumu nápomocni. Je to platforma, která pomáhá vzájemné spolupráci, aby celý řetězec od vývoje léku až k jeho podání pacientovi fungoval bez zbytečných zádrhelů, ať už komunikačních nebo administrativních. Připravuje půdu na to, aby se léčba k pacientům dostala co nejlépe.
Spolupracuje Asociace genové terapie také s nějakými mezinárodními organizacemi?
Minulý rok jsme byli poprvé na mezinárodní konferenci v Americe, která byla fascinující už tím, že jsme se setkali s lidmi z různých koutů světa, které s vámi spojuje podobný osud. Po její návštěvě jsme se rozhodli, že založíme českou franšízu silné americké pacientské organizace Foundation for Angelmans Syndrom Therapeutics (FAST), která už 15 let velmi výrazně podporuje výzkum. Díky FAST Czech Republic budeme moci lépe propojovat vědecké týmy a zvýšíme šance českých pacientů na jejich případnou účast v klinických studiích. To je naše nejčerstvější novinka.
Nedá se popsat, jak moc bychom si přáli, aby se podařilo tuto fázi výzkumu dokončit a aby byla léčba účinná jak pro nejmenší, tak starší pacienty. A aby to celé byl jen začátek, první z řady vzácných onemocnění, u kterého se to podařilo.
Přejeme vám, aby se vše podařilo…
Nedá se popsat, jak moc bychom si přáli, aby se podařilo tuto fázi výzkumu dokončit a aby byla léčba účinná jak pro nejmenší, tak starší pacienty. A aby to celé byl jen začátek, první z řady vzácných onemocnění, u kterého se to podařilo. Nehledě na to, že by bylo fantastické, kdyby i česká věda zaznamenala takový úspěch. Našim vědcům, kteří pracují s obrovským nasazením, mnohdy nad rámec svých povinností, bychom to přáli stejně, jako rodinám dětí s Angelmanovým syndromem.
Ing. Lenka Hajgajda je ředitelkou Asociace genové terapie, z.s., kterou založila se svým manželem Radoslavem po narození syna Olivera. Od roku 2024 je také členkou rady České asociace pro vzácná onemocnění.
Další zdroje informací
Webové stránky Asociace genové terapie, z.s.
Webové stránky Českého centra pro fenogenomiku
Veřejná sbírka Asociace genové terapie “Výzkum, který mění osudy” (Donio)
Webové stránky Foundation for Angelmans Syndrom Therapeutics (FAST)
zpráva o založení Aliance pro výzkum vzácných onemocnění
rozhovor s Lenkou Hajgajda pro portál vzácní.cz z roku 2022
