Deficit glutaryl-CoA dehydrogenázy

Deficit glutaryl-CoA dehydrogenázy (GDD), nebo také glutarová acidurie typu 1, je autozomálně recesivní metabolická porucha projevující se encefalopatickými krizemi vedoucími k poškození striata (oblast koncového mozku důležitá především pro pohyb) a těžkou dystonickou dyskinetickou poruchou hybnosti.

Celosvětová prevalence onemocnění se odhaduje na 1 ze 100 000 porodů. GDD je rozšířenější v komunitě Amišů, jedné skupině původních kanadských obyvatel (Oji-Cree), irských emigrantů a indiánského kmene Lumbee v USA.

Novorozenci jsou často asymptomatičtí, ale u 75 % z nich je přítomna makrocefálie, případně hypotonie a větší dráždivost. Není-li onemocnění diagnostikováno včas, dochází mezi 3. a 36. měsícem k počáteční akutní encefalopatické krizi, kterou typicky vyvolá přidružené horečnaté onemocnění, očkování nebo chirurgický zákrok. Projevuje se hypotonií, ztrátou motorických dovedností a křečemi vedoucími k bilaterálnímu poranění striata s těžkou sekundární dystonií a občasným subdurálním a retinálním krvácením. GDD se může výjimečně projevovat také hypoglykémií nebo acidózou. S věkem (>6 let) a vhodnou léčbou riziko encefalopatických krizí ustupuje. U některých pacientů se hypotonie a dystonie rozvíjí postupně bez encefalopatické krize. Tento stav je znám jako GDD s opožděnou manifestací.

GDD je způsobena mutacemi v genu GCDH (19p13.2), jež je součástí katabolických drah L-lysinu, L-hydroxylysinu a L-tryptofanu. V současnosti je známo více než 200 mutací genu GCDH. Onemocnění je prokazatelné při přítomnosti akumulaci kyseliny glutarové (GA), 3-hydroxyglutarové (3-OH-GA) a kyseliny glutakonové a glutarylkarnitinu v tělesných tekutinách.

Presymptomatická detekce onemocnění se v některých zemích včetně ČR provádí v rámci rutinních programů novorozeneckého screeningu. Pokud se tento screening neprovádí, měla by být diagnóza předpokládána na základě klinických nálezů a podpořena nálezy ze zobrazovacích vyšetření CNS včetně široce otevřeného operkula a poškození bazálních ganglií. Diagnóza se potvrzuje genetickou analýzou nebo měřením zvýšených hladin GA, 3-OH-GA, kyseliny glutakonové a glutarylkarnitinu, kvantitativní analýzou organických kyselin v moči, plynovou chromatografií, hmotnostní spektrometrií, nebo tandemovou hmotnostní spektrometrií (acylkarnitiny).

Přečtete si:  Chytáme Kristiánka v běhu

GDD je často chybně diagnostikován. Mezi diferenciální diagnózy patří encefalitida, Reyeův syndrom, familiární infantilní bilaterální nekróza striata, familiární megalencefalie, postencefalitický parkinsonismus, dystonická dětská mozková obrna, syndrom týraného dítěte s chronickými subdurálními výpotky, syndrom náhlého úmrtí kojenců a poškození mozku vyvolané vakcínou.

Prenatální diagnostika je u rizikových rodin možná využitím molekulárně-genetických metod po odběru choriové biopsie či plodové vody, případně je možná enzymatická analýza takto odebraného vzorku. K potvrzení prenatální diagnózy je však nezbytné genetické vyšetření.

Postiženým rodinám se doporučuje genetické poradenství společně s genetickým testováním.

Každodenní péče zahrnuje dietu s nízkým obsahem lysinu, suplementaci karnitinu ve spojení s rychlou pohotovostní léčbou během přidružených onemocnění. Během akutních stavů je třeba především zvýšení dodávky energie (20-100 % nad běžnou doporučenou denní dávku); vysazení bílkovin na 24-48 hodin s následným postupným znovuzaváděním; zdvojnásobení suplementace L-karnitinem a pečlivé sledování rovnováhy glukózy, elektrolytů a tekutin, jakož i hladiny močoviny a stavu jater informovaným zkušeným interdisciplinárním týmem. Dodržování doporučení pro neodkladnou péči je klíčové pro prevenci poškození neuronů a následné sekundární dystonie.

Prognóza závisí na včasné diagnóze a následné léčbě a péči. GDD je nyní považována za léčitelnou neurometabolickou poruchu.

Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.