Deficit glutaryl-CoA dehydrogenázy (GDD), nebo také glutarová acidurie typu 1, je autozomálně recesivní metabolická porucha projevující se encefalopatickými krizemi vedoucími k poškození striata (oblast koncového mozku důležitá především pro pohyb) a těžkou dystonickou dyskinetickou poruchou hybnosti.
Celosvětová prevalence onemocnění se odhaduje na 1 ze 100 000 porodů. GDD je rozšířenější v komunitě Amišů, jedné skupině původních kanadských obyvatel (Oji-Cree), irských emigrantů a indiánského kmene Lumbee v USA.
Novorozenci jsou často asymptomatičtí, ale u 75 % z nich je přítomna makrocefálie, případně hypotonie a větší dráždivost. Není-li onemocnění diagnostikováno včas, dochází mezi 3. a 36. měsícem k počáteční akutní encefalopatické krizi, kterou typicky vyvolá přidružené horečnaté onemocnění, očkování nebo chirurgický zákrok. Projevuje se hypotonií, ztrátou motorických dovedností a křečemi vedoucími k bilaterálnímu poranění striata s těžkou sekundární dystonií a občasným subdurálním a retinálním krvácením. GDD se může výjimečně projevovat také hypoglykémií nebo acidózou. S věkem (>6 let) a vhodnou léčbou riziko encefalopatických krizí ustupuje. U některých pacientů se hypotonie a dystonie rozvíjí postupně bez encefalopatické krize. Tento stav je znám jako GDD s opožděnou manifestací.
GDD je způsobena mutacemi v genu GCDH (19p13.2), jež je součástí katabolických drah L-lysinu, L-hydroxylysinu a L-tryptofanu. V současnosti je známo více než 200 mutací genu GCDH. Onemocnění je prokazatelné při přítomnosti akumulaci kyseliny glutarové (GA), 3-hydroxyglutarové (3-OH-GA) a kyseliny glutakonové a glutarylkarnitinu v tělesných tekutinách.
Presymptomatická detekce onemocnění se v některých zemích včetně ČR provádí v rámci rutinních programů novorozeneckého screeningu. Pokud se tento screening neprovádí, měla by být diagnóza předpokládána na základě klinických nálezů a podpořena nálezy ze zobrazovacích vyšetření CNS včetně široce otevřeného operkula a poškození bazálních ganglií. Diagnóza se potvrzuje genetickou analýzou nebo měřením zvýšených hladin GA, 3-OH-GA, kyseliny glutakonové a glutarylkarnitinu, kvantitativní analýzou organických kyselin v moči, plynovou chromatografií, hmotnostní spektrometrií, nebo tandemovou hmotnostní spektrometrií (acylkarnitiny).
GDD je často chybně diagnostikován. Mezi diferenciální diagnózy patří encefalitida, Reyeův syndrom, familiární infantilní bilaterální nekróza striata, familiární megalencefalie, postencefalitický parkinsonismus, dystonická dětská mozková obrna, syndrom týraného dítěte s chronickými subdurálními výpotky, syndrom náhlého úmrtí kojenců a poškození mozku vyvolané vakcínou.
Prenatální diagnostika je u rizikových rodin možná využitím molekulárně-genetických metod po odběru choriové biopsie či plodové vody, případně je možná enzymatická analýza takto odebraného vzorku. K potvrzení prenatální diagnózy je však nezbytné genetické vyšetření.
Postiženým rodinám se doporučuje genetické poradenství společně s genetickým testováním.
Každodenní péče zahrnuje dietu s nízkým obsahem lysinu, suplementaci karnitinu ve spojení s rychlou pohotovostní léčbou během přidružených onemocnění. Během akutních stavů je třeba především zvýšení dodávky energie (20-100 % nad běžnou doporučenou denní dávku); vysazení bílkovin na 24-48 hodin s následným postupným znovuzaváděním; zdvojnásobení suplementace L-karnitinem a pečlivé sledování rovnováhy glukózy, elektrolytů a tekutin, jakož i hladiny močoviny a stavu jater informovaným zkušeným interdisciplinárním týmem. Dodržování doporučení pro neodkladnou péči je klíčové pro prevenci poškození neuronů a následné sekundární dystonie.
Prognóza závisí na včasné diagnóze a následné léčbě a péči. GDD je nyní považována za léčitelnou neurometabolickou poruchu.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
