Spinální muskulární atrofie (SMA) je skupinou nervosvalových poruch, vyznačujících se progresivní svalovou slabostí v důsledku degenerace a ztráty nižších motorických neuronů v míše a v jádrech mozkového kmene.
Čtyři podtypy SMA
Celkem byly identifikovány čtyři podtypy v závislosti na věku nástupu a závažnosti onemocnění: typ I (SMA1) je nejzávažnější formou, s nástupem onemocnění obvykle ještě před dosažením šesti měsíců věku; typ II (SMA2) nastupuje mezi 6. a 18. měsícem věku, typ III (SMA3) nastupuje v dětství až dospívání a typ IV (SMA4) je nejméně závažnou formou s nástupem v dospělosti. Všechny typy se vyznačují svalovou slabostí a atrofií různé závažnosti, postihující zejména dolní končetiny a dýchací svaly. Slabost je téměř vždy symetrická a progredující. Někteří pacienti mohou trpět skoliózou a svalovými kontrakturami. Časté jsou také zácpa a gastroezofageální reflux.
Přibližně 95 % případů SMA je způsobeno homozygotní delecí (buď exonu 7, nebo exonů 7 a 8) v genu SMN1 (5q12.2-5q13.3), který kóduje protein SMN. Je rovněž popsán gen SMN2 (5q13.2), jež přispívá k produkci pouze 10 % proteinu SMN s plnou délkou. Přes určité rozdíly je závažnost onemocnění SMA nepřímo úměrná počtu kopií genu SMN2, přičemž pacienti se třemi nebo čtyřmi kopiemi častěji vykazují varianty SMA3/4, spíše než variantu SMA1. Byly rovněž popsány delece genu NAIP (5q13.1), které mohou ovlivňovat závažnost onemocnění.
Diagnostika
Diagnostika se zakládá na anamnéze potíží a klinickém vyšetření, posléze je potvrzena genetickým testováním. Provádí se také elektromyografie a biopsie svalů.
Do diferenciální diagnózy patří amyotrofická laterální skleróza, vrozené svalové dystrofie, vrozené myopatie, primární laterální skleróza, myasthenia gravis, a poruchy metabolismu sacharidů.
Je možné provést též prenatální diagnostiku z plodové vody či choriových klků, případně i preimplantační diagnostiku.
Přenos delecí SMN1 a NAIP je autozomálně recesivní. Přibližně 2 % případů jsou způsobena mutací de novo. Pacientům, v jejichž rodinách byl potvrzen výskyt onemocnění, se doporučuje genetické poradenství.
Léčba
Léčba onemocnění byla donedávna pouze symptomatická. V současnosti je k dispozici nový lék na SMA, zaměřený zejména na zvýšení hladiny SMN proteinu s plnou délkou. Další potenciální nové léky procházejí klinickými zkouškami.
Důležitou roli v péči hraje multidisciplinární přístup, jehož cílem je zlepšit kvalitu života. Rehabilitace a pracovní a respirační terapie jsou nezbytné. Některé případy mohou vyžadovat neinvazivní ventilaci a gastrostomii (PEG). Plicní infekce se léčí podáváním antibiotik, skolióza a poškození kloubů mohou vyžadovat operaci. Někteří pacienti mohou potřebovat invalidní vozík nebo korzet či zádovou ortézu.
Prognóza závisí na závažnosti onemocnění, která obecně koreluje s věkem nástupu: formy s dřívějším nástupem se považují za prognosticky závažnější, zatímco u forem s pozdějším nástupem může být délka života velmi podobná té běžné. Pacienti mohou zemřít v důsledku respirační nedostatečnosti či infekčních komplikací. Dá se očekávat, že nové léky výrazně zlepší prognózu pacientů s SMA, dlouhodobá data však zatím nejsou k dispozici.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno a aktualizováno.
