Jde o nejčastější formu hereditární hypofosfatémie s prevalencí přibližně 1 : 20 000. Onemocnění postihuje stejně obě pohlaví.
X-vázaná hypofosfatémie (XLH) se v dětství projevuje typickými klinickými příznaky křivice, tzn. malým vzrůstem, bolestmi kostí a deformitami skeletu (zakřivení nohou, genua vara, rachitický růženec…). U dětí i dospělých bývají pozorovány abnormality zubů (abscesy, kazy, poruchy skloviny). V důsledku ztenčení temenních a čelních kostí je možné pozorovat anomálie lebky. U dospělých se běžně vyskytuje osteoartróza dolních končetin, mineralizující entezopatie a tvorba osteofytů a v některých vzácných případech byla popsána ztráta sluchu. Není přítomna svalová slabost a hypotonie.
Onemocnění je způsobeno různými mutacemi v genu PHEX (Xp22.1) a je přenášeno jako X-vázaný dominantní znak s úplnou penetrancí, ale proměnlivou expresivitou. Gen PHEX kóduje endopeptidázu exprimovanou převážně v kostech a zubech, která dosud neznámými mechanismy reguluje syntézu fibroblastového růstového faktoru 23 (FGF-23). Mutace PHEX mají za následek zvýšení hladiny FGF-23, hormonu regulujícího fosfát (fosfatoninu), což vede ke snížení reabsorpce fosfátů ledvinami a následně abnormální mineralizaci kostí.
Diagnóza se stanovuje dle klinických a biochemických nálezů a typických příznaků křivice/osteomalacie na rentgenových snímcích (u dětí: roztřepené a pohárkovité metafýzy; u dospělých: pseudofraktury a entezopatie). Biochemické nálezy dokládají zvýšené hladiny FGF-23 spojené s hypofosfatémií, hyperfosfaturií, normální sérové hladiny vápníku a parathormonu, zvýšené nebo normální hladiny alkalické fosfatázy v plazmě, normální koncentraci kalcidiolu v plazmě a nepřiměřeně normální nebo nízké sérové hladiny kalcitriolu. Vylučování fosfátů lze zhodnotit měřením maximální tubulární resorpce k rychlosti glomerulární filtrace. Biopsie kyčelní kosti odhalí osteomalacii a hypomineralizované periosteocytární léze. Molekulárně genetické testování potvrdí diagnózu.
Diferenciální diagnóza zahrnuje autozomálně dominantní hypofosfatemickou křivici (ADHR), autozomálně recesivní hypofosfatemickou křivici (ARHR), hereditární hypofosfatemickou křivici s hyperkalciurií (HHRH), fibrózní dysplazii kostí, renální Fanconiho syndrom, deficit vitaminu D a osteomalacii v důsledku nádorového onemocnění.
Léčba se zaměřuje na podporu růstu, potlačení bolesti kostí nebo kloubů a prevenci deformit kostí. Pacienti nereagují na podávání vitaminu D. U dětí léčba spočívá v systematickém perorálním podávání fosfátu a kalcitriolu spojeného s častým sledováním výšky, sérového vápníku, alkalické fosfatázy, parathormonu, sérových koncentrací fosfátů a vápníku a kreatininu v moči. Kalcitriol pomáhá předcházet sekundární hyperparatyreóze, která může být vyvolána podáváním fosfátů. V dospělosti léčba obvykle pokračuje u symptomatických pacientů a obecně je zaměřena na snížení bolestí kostí. V některých případech může být vyžadována korektivní operace skeletálních deformit. Někdy může být jako komplikace terapie zjištěna nefrokalcinóza a hyperparatyreóza, proto je nutné časté sledování. V současnosti se testuje několik forem podpůrné terapie k prevenci/omezení komplikací stávajících léčebných metod.
Při důsledné léčbě je prognóza dobrá a deformity kostí lze napravit, ale růst obvykle zůstává pomalejší.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
