Rehabilitace

Paní doktorka Olga Dyrhonová má Verunku v péči téměř od narození.  Do pěti let rehabilitovala Verunka i dvakrát týdně, nyní chodí jednou ročně na kontrolu. Je jí dvanáct let a plave, jezdí na kole i lyžuje, což je u pacienta s Williamsovým syndromem velký úspěch.

MUDr. Olga Dyrhonová

fyzioterapeut

MUDr. Olga Dyrhonová pracuje na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství lékařské fakulty a Faktultní nemocnice Motol od roku 2001. Podílí se na pregraduální i postgraduální výuce 2. LF UK.

Vzpomenete si, jak u vás Verunka začínala?

Verunku jsem poprvé vyšetřila v květnu 2008 na doporučení kolegů z neurologie a ORL, to jí bylo čtyři a půl měsíce. V této době jsme ještě neznali její diagnózu. Verunka byla velice drobná a její hlavní problém byl kongenitální laryngální stridor (nedostatečný vývin chrupavek hrtanu), kvůli kterému měla problémy s dýcháním. Z tohoto důvodu jsme Verunku indikovali k terapii Vojtovou reflexní lokomocí. Verunka s maminkou docházela na cvičení k Mgr. Janě Válkové a maminka podle jejího zácviku doma s Verunkou cvičila 3-4x denně. I přes terapii byl psychomotorický vývoj Verunky opožděný. Když jí bylo 15 měsíců, dozvěděli jsme se její diagnózu. Současně se objevil problém s příjmem potravy, Verunka odmítala jíst kousky, proto byla indikována vedle fyzioterapie ještě ergoterapie, Verunka také začala pravidelně jezdit do Jánských Lázní. Díky týmové spolupráci Verunka začala ve 3 letech sama chodit v prostoru a ve 4 letech nastoupila do mateřské školky s asistentem.

Přečtete si:  Verunka rozdává radost na potkání: Williamsův syndrom

Co považujete za největší úspěch v péči o ni? Co ještě potřebuje a bude potřebovat?

Verunku v současné době kontroluji v ambulanci jednou za rok, poslední kontrola proběhla téměř před rokem, kdy jí bylo 12 let. Verunka v té době chodila do 5. třídy standardní základní školy s asistentem, byl plánován přestup do školy praktické. Ve škole se naučila číst, píše vázaným písmem. Maminka Verunku podporuje v běžných pohybových aktivitách, Verunka umí plavat, lyžovat, jezdí na kole. To vše považuji za úspěch. Rehabilitační vedení a rehabilitační terapie má pouze dílčí podíl na tomto výsledku, důležitý byl přístup rodiny. Rodiče a sestra Verunku dobře vedou, podporují ji, akceptují její limity. Díky jejich péči je z Verunky spokojená malá slečna. V blízké i vzdálenější budoucnosti bude Verunka potřebovat hlavně kvalitní pedagogicko-psychologické vedení proto, aby byly maximálně využity její schopnosti a kapacity, ale zároveň aby nedošlo k nadměrnému přetížení.

Jak často se setkáváte s pacienty s Williamsovým syndromem nebo jinými vzácnými diagnózami?

Verunka je jediný pacient s Williamsovým syndromem, kterého mám. Ovšem v dětské části Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Motol se s pacienty se vzácnými diagnózami setkáváme běžně, a to ve velice širokém spektru, protože ambulancí i lůžkovou částí procházejí a k rehabilitační terapii jsou indikovány pacienti z neurologie, ortopedie, pacienti s genetickými syndromy, vrozenými vývojovými vadami, pacienti s interními chorobami včetně pacientů onkologických.