Orpha kód: 892
Von Hippelova-Lindauova choroba (VHL) patří mezi dědičné nádorové syndromy. Je u ní zvýšené riziko maligních a benigních nádorů, nejčastěji se jedná o hemangioblastomy sítnice, mozečku a míchy, renální karcinomy, feochromocytomy nebo paragangliomy.
Epidemiologie
Prevalence se odhaduje na 1/53 000, incidence u novorozenců je asi 1/36 000. Ženy i muži jsou postiženi stejně. Průměrný věk při diagnóze je 26 let, rozmezí je od kojeneckého věku do sedmé dekády.
Klinický popis
Nejčastějším prvním projevem VHL jsou hemangioblastomy sítnice, které se vyskytnou asi u 50 % pacientů, mohou být mnohočetné, bilaterální. Obvykle jsou asymptomatické, ale mohou způsobit odchlípení sítnice, makulární edém, glaukom i ztrátu zraku. Asi u 40 % pacientů jsou prvním projevem hemangioblastomy centrálního nervového systému (CNS). Celkově se vyskytují u 60–80 % pacientů. Nejčastěji jsou lokalizovány v mozečku, ale také v mozkovém kmeni a míše. Jedná se o benigní tumory, které ale způsobují závažné příznaky tím, že tlačí na sousední nervovou tkáň. V mozečku jsou nejčastěji spojeny se zvýšením intrakraniálního tlaku, který se projeví bolestmi hlavy, zvracením a ataxií končetin nebo trupu (potíže s jemnou motorikou a nejistota při chůzi). Mnohočetné renální cysty jsou rovněž častým projevem onemocnění VHL a představují zvýšené celoživotní riziko vzniku renálního karcinomu (až 70 %). Feochromocytomy u pacientů s VHL mohou být asymptomatické nebo se projeví hypertenzí. Až u 60 % mužů s VHL se mohou vyskytnout cysty a cystadenomy nadvarlete. Mnohočetné cysty pankreatu se vyskytují u většiny pacientů. Nesekretorické nádory buněk pankreatických ostrůvků se vyskytují u malého počtu pacientů s VHL, asi u 10–15 %. Až u 10 % pacientů s VHL byly také nalezeny nádory endolymfatického vaku (ELST) (až 10 %), které mohou způsobit ztrátu sluchu. Vzácné jsou paragangliomy hlavy a krku (0,5 %). Průměrný věk při diagnostice nádorů (např. hemangioblastom, nádor ledviny) u VHL choroby je podstatně nižší než u sporadických případů. Klinické projevy VHL choroby mohou být u jednotlivých členů rodiny velmi variabilní.
Etiologie
Onemocnění VHL je způsobeno patogenními sekvenčními variantami (mutacemi) v genu VHL (3p25.3), jedná se o klasický tumor supresorový gen. Většina případů je dnes diagnostikována na základě detekované germinální varianty. Kromě onemocnění VHL mohou patogenní varianty v genu VHL způsobit, i když vzácněji, predispozici k izolovanému feochromocytomu/paragangliomu a familiární erytrocytóze (polycytémii).
Diagnostické metody
Vedle DNA analýzy může být diagnóza stanovena v případě přítomnosti jediného typického nádoru (např. hemangioblastom sítnice, CNS nebo tumor ledviny) a při pozitivní rodinné anamnéze VHL. Pokud není pozitivní rodinná anamnéza (asi 20 % případů se vyskytuje v důsledku de novo patogenní varianty), je diagnóza často stanovena při přítomnosti více nádorů (např. dva hemangioblastomy nebo hemangioblastom a nádor ledviny). Kompletní krevní obraz, měření metabolitů katecholaminů v moči nebo plazmě a rozbor moči mohou naznačovat polycytémii, feochromocytom/paragangliom a nádor ledvin. Základní metodou při sledování pacientů je pravidelné vyšetření očí, očního pozadí a zobrazovací vyšetření (MRI), které je nezbytné ke sledování nádorů CNS, feochromocytomu/paragangliomu, nádorů endolymfatického vaku, nádorů ledvin a cyst ledvin a slinivky břišní.
Diferenciální diagnostika
V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit mnohočetnou endokrinní neoplazii, neurofibromatózu typu 1, polycystické onemocnění ledvin, tuberózní sklerózu, Birtův-Hoggové-Dubeův syndrom a hereditární feochromocytom-paragangliomové syndromy spojené s patogenními variantami podjednotek sukcinátdehydrogenázy (SDHB, SDHC a SDHD).
Prenatální diagnostika
Prenatální diagnostika (DNA analýza familiární varianty v genu VHL) je možná, pokud byla u postiženého člena rodiny detekována patogenní varianta.
Genetické poradenství
Dědičnost onemocnění VHL je autozomálně dominantní. Většinou se jedná o familiární výskyt onemocnění a příbuzné osoby v riziku by měly být identifikovány a mělo by jim být nabídnuto sledování a, pokud je to možné, kaskádové testování familiární varianty v genu VHL. Příbuzní s negativním výsledkem DNA testu mohou být propuštěni z následného sledování. Sledování se zahajuje v raném dětství. U onemocnění VHL může být nabídnuto genetické testování již u dětí, aby se předešlo zbytečnému sledování osob bez rizika.
Léčba a management
Hlavním pilířem léčby je sledování umožňující včasnou detekci nádorů souvisejících s VHL. Sledování (oftalmologické, MRI mozku a břicha, laboratorní testy) je celoživotní a snižuje morbiditu a mortalitu. Nádory detekované při sledování nemusí vyžadovat okamžitý zásah a existují dohodnuté konsensuální protokoly, podle nichž se některé nádory sledují, dokud nedosáhnou určité velikosti (např. 3 cm v průměru u nádoru ledvin). Pokud je indikována léčba nádorů u nemoci VHL, nejčastěji se používá chirurgický výkon u lézí v dutině břišní a v CNS. V některých zemích se v poslední době stala alternativou i medikamentózní léčba antagonisty HIF-2 (např. belzutifanem).
Prognóza
Pravidelné sledování, včasná detekce a léčba nádorů snížily morbiditu a mortalitu onemocnění VHL a v poslední době se průměrná délka života odhaduje na přibližně 64 let.
Text článku je převzat z referenčního portálu na Orphanet. Redakčně upraveno.
