Orpha kód: 886
Usherův syndrom (USH) je vzácné onemocnění ze skupiny tzv. ciliopathií, projevuje se senzorineurální poruchou sluchu, která se může manifestovat již záhy po narození (vrozená) nebo začíná v dětství, a poruchou zraku v důsledku pigmentové degenerace sítnice (retinitis pigmentosa). Ta se objevuje obvykle později jako porucha nočního vidění (šeroslepost) a postupná ztráta zraku. V některých případech je objevuje také vestibulární dysfunkce.
Epidemiologie
Prevalence Usherova syndromu se odhaduje na 1/30 000. Jedná se o zdaleka nejčastější příčinu dědičné kombinované poruchy zraku a sluchu.
Klinický popis
Senzorineurální ztráta sluchu je vrozená a podle závažnosti sluchového postižení byly definovány tři klinické jednotky.
Typ 1 (asi 40 % případů) je charakterizován hlubokou, neprogresivní vrozenou poruchou sluchu, typicky spojenou s vestibulární areflexií, která vede k opožděnému motorickému vývoji (opožděná kontrola hlavy, opoždění samostatného sedu a chůze).
Typ 2 (asi 60 % případů) je charakterizován středně těžkou až těžkou vrozenou poruchou sluchu, která pomalu progreduje a není spojena s vestibulárními poruchami.
Typ 3 (< 3 % případů, ale častěji se vyskytuje v populaci finské a u Židů Aškenázi) je charakterizován rychle progredující ztrátou sluchu, která je často diagnostikována během prvních deseti let; vestibulární poruchy jsou přítomny asi u poloviny pacientů.
Retinitis pigmentosa se projevuje později, obvykle ve druhé nebo třetí dekádě, charakteristická je nejdříve porucha nočního vidění, později dochází k progresivnímu zhoršení periferního zorného pole. Zhoršené vidění ve tmě – šeroslepost se může prokázat již v raném dětství. Centrální zrakové postižení může být způsobeno makulárním edémem. je Často je diagnostikována katarakta před 50. rokem věku.
Etiologie
Dosud byly identifikovány patogenní sekvenční varianty v genech MYO7A, USH1C, CDH23, PCDH15, USH1G v souvislosti s USH typu 1. Patogenní sekvenční varianty v genech USH2A, ADGRV1 a WHRN byly identifikovány v souvislosti s USH typu 2. U pacientů s USH typu 3 byly zjištěny patogenní sekvenční varianty v genu CLRN1. V souvislosti s USH jsou zvažovány i další geny, např. CIB2 a PDZD7, které ale pravděpodobně souvisejí s nesyndromickou ztrátou sluchu.
Diagnostické metody
Klinická diagnóza je založena na nálezu bilaterální senzorineurální poruchy sluchu spojené s retinitis pigmentosa definovanou šeroslepostí a periferním zúžením zorného pole. Potvrzení diagnózy retinitis pigmentosa vyžaduje specializované komplexní ophthalmologické vyšetření. Stanovení diagnózy v počátečních fázích onemocnění, než vzniknou typické projevy na sítnici, které oční lékař při vyšetření očního pozadí vidí jako shluky pigmentu, může být obtížné. Pacient často vidí podle tabulek zcela perfektně, tabulky však testují pouze centrální zrakovou ostrost a nevypovídají nic o funkci sítnice v periférii.
Samotné postižení sítnice, které je součástí Usherova syndromu, lze časně odhalit pomocí elektrofyziologického vyšetření. U dětí s podezřením na Usherův syndrom, tedy především u těch, které mají vrozenou poruchu sluchu v kombinaci s poruchou rovnováhy nebo špatně vidí ve tmě, je doporučováno vyšetření pomocí optické koherenční tomografie se spektrální doménou. Aby mělo toto vyšetření nějakou vypovídající hodnotu, je ale třeba spolupráce dítěte. Šikovné dítě jej zvládne již kolem pátého roku věku.
Jednoznačným přínosem v diagnostice Usherova syndromu v posledních letech je možnost genetického testování, které může odhalit toto onemocnění ještě před manifestací očních příznaků. Molekulárně genetické testování je nyní možné na základě masivně paralelního sekvenování (panely genů spojených s poruchou sluchu a zraku nebo celoexomové sekvenování).
Diferenciální diagnóza
V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit syndromy s kombinovaným postižením zraku a sluchu spojené s patogenními variantami peroxyzomálních genů (Heimlerův syndrom s dysplazií skloviny), dědičné poruchy metabolismu (Refsumova choroba), mírné formy Alströmova syndromu nebo patogenní sekvenční varianty mitochondriální DNA (MIDD, Kearns-Sayreův syndrom). Patogenní varianty v genu TUBB4B mohou způsobit dominantně děděný okulárně-akustický fenotyp. Vyloučit je třeba i Leberovu kongenitální amaurózu a časně začínající poruchu sluchu. U některých pacientů může porucha sluchu koexistovat nezávisle na postižení sítnice.
Prenatální diagnostika
Prenatální diagnostika nebo preimplantační genetické testování embryí s využitím metod asistované reprodukce je možné v rodinách, ve kterých již byly identifikovány kauzální patogenní sekvenční varianty.
Genetické poradenství
Usherův syndrom je obvykle dědičný autosomálně recesivně, riziko stejného onemocnění je pro sourozence pacienta je 25 % bez rozdílu pohlaví, rodiče pacienta jsou obvykle zdraví přenašeči dispozice pro Usherův syndrom, přenašeči mohou být další příbuzní pacienta. V rodinách je doporučeno komplexní genetické poradenství. Pacienti by měli být informováni, že především přenašeči dispozice v genu USH2A se vyskytují v populaci relativně často.
Management a léčba
Péče vyžaduje multidisciplinární tým se zkušenostmi s léčbou kombinované poruchy sluchu a zraku (ORL specialista, oftalmolog, logoped, psycholog, specialista na sluchadla, ergoterapeut a další odborníci zapojení do programů adaptovaného vzdělávání pro pacienty se sluchovým i zrakovým postižením).
Konvenční sluchadla mohou být indikována u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou sluchu. Kochleární implantáty (ve většině případů bilaterální) jsou dnes častěji používány u pacientů s hlubokou vrozenou ztrátou sluchu. Jak kochleární implantáty, tak sluchadla jsou účinnější při včasném využití.
Pro zvládání dystrofie sítnice mohou být doporučeny brýlové čočky se speciálními filtry. Specifická léčba inhibitory karboanhydrázy může být indikována v případě makulárního edému. Může být nutná operace katarakty. Současný výzkum se zaměřuje na genovou terapii, terapii antisense oligonukleotidy (USH2A), neuroprotekci a systémy umělého vidění.
Prognóza
Prognóza závisí především na progresi dystrofie sítnice, u většiny pacientů dochází k těžkému zrakovému postižení mezi 50. a 70. rokem života.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
