Vzácné autoimunitní cholestatické onemocnění jater charakterizované autoimunitním poškozením malých intrahepatálních žlučovodů, které vede k cholestáze, fibróze a potenciální cirhóze.
Incidence primární biliární cholangitidy (PBC) se pohybuje v rozmezí od 0,33 do 5,8 na 100 000 obyvatel a rok a prevalence od 1,91 do 40,2 na 100 000 obyvatel. Postiženy jsou převážně ženy s poměrem 9:1 vůči mužům.
Onemocnění se obvykle začíná projevovat ve 4. až 6. dekádě života. Mnoho pacientů je v době diagnózy asymptomatických a jsou identifikováni náhodně. K počátečním projevům patří únava (80 %) a pruritus (20-70 %), jejichž projevy jsou v průběhu onemocnění proměnlivé. Pruritus je nejnápadnější na dlaních a chodidlech, zhoršuje se v noci a může mít významný dopad na kvalitu života (pracovní neschopnost, deprese, obsedantně-kompulzivní porucha). Diskomfort či bolest v pravém hypochondriu se vyskytují méně často. V pozdních stadiích se mohou objevit xantomy a xantelasmata. Vyskytuje se také osteopenie a osteoporóza s rizikem zlomenin, hyperlipidemie, hypercholesterolemie a nedostatek vitaminů (vitamin A, D a vzácně E). Mezi komplikace spojené s cirhózou patří portální hypertenze (s pavoučkovitými névy, hyperpigmentací, palmárním erytémem, ascitem, varixy v břišní dutině), splenomegalie, úbytek svalové hmoty, periferní otoky a hepatocelulární karcinom. Neurologické komplikace zahrnují poruchy koncentrace a paměti a poruchy spánku. Častá je též přítomnost autoimunitních onemocnění jako jsou Sjögrenův syndrom, syndrom CREST, autoimunitní onemocnění štítné žlázy, revmatoidní artritida a Raynaudův syndrom jež často korelují s pozorovanou autonomní dysfunkcí.
Poškození jater je způsobeno destrukcí epitelových buněk malých žlučových cest způsobovanou T-lymfocyty, jež vede k duktopenii a přetrvávající cholestáze. Přesná etiologie není v současné době známa, nicméně se předpokládá, že se na ní podílí kombinace faktorů životního prostředí (např. toxiny, chemické látky, kouření a infekce), genetické predispozice a ztráta imunitní tolerance.
U dospělých pacientů s cholestázou (zvýšená alkalická fosfatáza – ALP a/nebo gamaglutamyltransferáza – GGT) lze po vyloučení obstrukční žloutenky pomocí ultrazvukového vyšetření břicha a systémových onemocnění vyslovit podezření na PBC. Diagnózu lze stanovit při zjištění autoprotilátek specifických pro dané onemocnění, tj. antimitochondriálních autoprotilátek (AMA) titr>1:40 a antinukleárních autoprotilátek (ANA) anti-sp100 a anti-gp210. V případě nepřítomnosti protilátek specifických pro PBC, při podezření na autoimunitní hepatitidu (AIH) nebo nealkoholickou steatohepatitidu (NASH) nebo při přítomnosti jiných systémových komorbidit, které mohou hrát roli v diferenciální diagnostice cholestázy se doporučuje biopsie jater.
Diferenciální diagnóza zahrnuje autoimunitní hepatitidu, primární sklerotizující cholangitidu, alkoholickou a nealkoholickou steatózu a toxické poškozeín jater vyvolané léky.
Ačkoli nebyl identifikován příčinný gen, vyšší riziko vzniku onemocnění existuje u přímých příbuzných pacienta.
Cílem léčby je zmírnit příznaky a zpomalit progresi onemocnění. Kyselina ursodeoxycholová (UDCA) v dávce 13-15 mg/kg/den je vysoce účinná při prodlužování přežití bez transplantace, i když má omezený účinek při léčbě únavy a pruritu. U nedostatečně reagujících pacientů (25-40 %) by měla být přidána kyselina obeticholová. Reakce na podávání UDCA se hodnotí po 6 až 24 měsících léčby na základě změn hladin bilirubinu, transamináz a ALP. Pacienti s pokročilým onemocněním by měli být vyšetřeni na hepatocelulární karcinom, jícnové varixy a mělo by být zváženo provedení transplantace jater. Cholestyramin je první volbou při léčbě pruritu; u pacientů s intolerancí nebo rezistencí na léčbu je indikován rifampicin.
Přežití bez transplantace jater u pacientů s normální nebo téměř normální jaterní biochemií při léčbě UDCA je podobné jako u běžné populace, zatímco u pacientů s abnormální jaterní biochemií při léčbě je významně sníženo. Po transplantaci jater může být míra recidivy onemocnění po pěti letech až 18 % a po 10 letech až 30 %. Neexistuje shoda ohledně rizikových faktorů recidivy onemocnění. Hepatocelulární karcinom se u PBC vyskytuje zřídka, nicméně nedostatečná reakce na UDCA po 12 měsících léčby a mužské pohlaví jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku tohoto nádoru.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
