Orpha kód: 447
Paroxysmální noční hemoglobinurie (PNH, Marchiafava-Micheli disease) je získané klonální onemocnění krvetvorných kmenových buněk charakterizované hemolytickou anémií, selháním kostní dřeně a častými trombotickými příhodami.
Epidemiologie
Ačkoli se PNH vyskytuje celosvětově, přesné údaje o prevalenci nemoci nejsou známé. Ve Francii se prevalence odhaduje na 1/80 000 osob. Ve Velké Británii je uváděn odhad incidence přibližně 1/770 000/rok s předpokládanou prevalencí asi 1/62 500 osob. Vyšší výskyt se předpokládá v jihovýchodní Asii a na Dálném východě. Muži i ženy jsou postiženi stejně.
Klinický popis
Onemocnění se může vyskytnout v každém věku, ale nejčastěji postihuje mladé dospělé. Klinické projevy jsou variabilní a zahrnují hemolytickou anémii, trombózu středních a velkých cév (především jaterní, břišní, mozkové a kožní žíly) a středně těžkou až těžkou poruchu krvetvorby, která může vést k pancytopenii. Obvyklými projevy PNH jsou bledost, únava a námahová dušnost. Asi 25 % pacientů uvádí tmavé zbarvení moči v noci a ráno, které je způsobeno hemoglobinurií. Pacienti mohou mít renální insuficienci. K projevům nemoci patří také ikterus. Trombózy postihují 30-40 % neléčených pacientů a mohou se projevit v závislosti na lokalizaci bolestmi břicha, hepatomegalií, ascitem nebo bolestmi hlavy. PNH je chronické onemocnění s hemolytickými krizemi, které mohou být vyvolány např. běžnou infekcí, očkováním, operací nebo některými antibiotiky. Selháním kostní dřeně je ohroženo 40-50 % pacientů. Selhání krvetvorby může být prvním projevem PNH, může se vyskytovat v průběhu nemoci nebo jako pozdní komplikace.
Etiologie
PNH je způsobena somatickými sekvenčními variantami – mutacemi v genu PIGA (Xp22.1), který kóduje protein podílející se na biosyntéze glykosylfosfatidylinositolové (GPI) kotvy. Mutace se vyskytne v jedné nebo několika hematopoetických kmenových buňkách a vede potom k úplnému nebo částečnému nedostatku všech proteinů buněčné membrány s kotvou GPI (nejdůležitější jsou CD55 a CD59, které se podílejí na regulaci hemolýzy způsobené komplementem).
Diagnostické metody
Diagnostika je založena na klinickém obrazu a přítomnosti hemolytické anémie, zejména pokud je spojena s trombózou a/nebo cytopenií v periferní krvi. Diagnózu potvrzuje průtoková cytometrie nálezem deficitu antigenu vázaného na GPI v červených krvinkách, monocytech a granulocytech. Molekulární analýza je pro diagnózu nespolehlivá vzhledem k somatickému mozaicismu.
Diferenciální diagnostika
Diferenciální diagnóza zahrnuje všechny ostatní formy anémie (zejména autoimunitní hemolytickou anémii) a jiné příčiny hlubokých žilních trombóz dle jejich klinického obrazu.
Péče a léčba
Do roku 2007 byla léčba PNH především symptomatická (transfuze, antikoagulancia a léčba aplazie). V červnu 2007 získala monoklonální protilátka Eculizumab v Evropě označení léku pro vzácná onemocnění (orphan drug), který je určen pro léčbu PNH. Tato terapie významně snížila u pacientů projevy nemoci – hemolýzu, únavu, trombózy, selhání ledvin, omezila potřebu transfuzí a zlepšila prognózu.
Transplantace kostní dřeně může být využita k léčbě pacientů s PNH, ale je indikována pouze v případech těžkého útlumu kostní dřeně, a to i vzhledem k možným závažným komplikacím této metody.
Prognóza
Přežití 6 let je referováno u 92 % pacientů léčených pro PNH od roku 2005. Medián přežití se významně zvýšil díky zavedení terapie Eculizumabem i díky zlepšení podpůrných opatření i léčby komplikací nemoci.
Text článku je převzat z referenčního portálu na Orphanet. Redakčně upraveno.
