Marfanův syndrom

Orpha kód: 558

Souhrn

Marfanův syndrom je systémové onemocnění pojivové tkáně charakterizované variabilní kombinací postižení kardiovaskulárního systému, svalů, kostí, očí a plic.

Epidemiologie

Prevalence Marfanova syndromu se odhaduje na 1/5 000, výskyt je stejný u žen a můžů.

Příznaky se mohou objevit v jakémkoli věku a výrazně se liší mezi jednotlivci i v rámci jedné rodiny. Kardiovaskulární postižení je charakterizováno:

1. progresivní dilatací aorty, která je spojena se zvýšeným rizikem disekce aorty a tím ovlivňuje prognózu; dilatace aorty může vést k nedomykavosti aortální chlopně;
2. mitrální insuficiencí, která může být komplikována arytmiemi, endokarditidou nebo srdeční insuficiencí.

Projevy na kostech bývají často prvním příznakem onemocnění, mohou zahrnovat vysoký vzrůst, nadměrnou délku končetin (dolichostenomelii), dlouhé, štíhlé prsty (arachnodaktylii), kloubní hypermobilitu, skoliózu, protrusi acetabula, deformity hrudníku (pectus carinatum nebo pectus excavatum), dolichocefalii v anteroposteriorní ose, mikrognathii nebo malární hypoplazii.

Postižení očí vede k axiální myopii, která může způsobit odchlípení sítnice a posun čočky (ektopie nebo luxace, které jsou charakteristickými známkami). Oční komplikace mohou vést ke slepotě. Další projevy lze pozorovat na kůži, např. strie, zvýšení je i riziko spontánního pneumotoraxu a durální ektázie.

Etiologie

Ve velké většině případů je Marfanův syndrom způsoben patogenním sekvenčními variantami v genu FBN1 (15q21), který kóduje fibrilin-1, bílkovinu nezbytnou pro pojivové tkáně. Dále byly identifikovány patogenní varianty v genu TGFBR2 na chromozomu 3, který kóduje receptor TGF-beta.

Diagnostické metody

Diagnóza se opírá o klinické projevy a rodinnou anamnézu. Vzhledem k výrazně variabilnímu klinickému obrazu však může být stanovení diagnózy obtížné. Pro podporu diagnózy byla stanovena mezinárodní diagnostická kritéria (Ghentská kritéria) založená na hlavních a vedlejších klinických znacích.

Diferenciální diagnostika

Diferenciální diagnostika zahrnuje MASS syndrom, Shprintzenův-Goldbergův syndrom, prolaps mitrální chlopně, Ehlersův-Danlosův syndrom a další onemocnění, která se projevují aneurysmatem aorty, například Loeysův-Dietzův syndrom.

Antenatální diagnostika

Prenatální genetická diagnostika, případně preimplantační genetické testování je možné v rodinách, v nichž byla identifikována kauzální příčina Marfanova syndromu na molekulární úrovni.

Přenos onemocnění je autosomálně dominantní. Postižený jedinec má 50% riziko přenosu patogenní sekvenční varianty odpovědné za onemocnění na své potomky. Byly popsány některé sporadické případy.

Péče o pacienty musí být multidisciplinární, vyžaduje sledování a konzultace různých specialistů, především kardiologů, ortopedů, případně i revmatologů, fyzioterapeutů, oftalmologů, genetiků. Cílem péče je sledovat a korigovat dilataci aorty (betablokátory a omezení sportovní aktivity), kardiologické sledování musí být pravidelné a dlouhodobé, aby bylo možné včas reagovat na rizika. Chirurgická léčba může být nabídnuta také u skeletálních anomálií (stabilizace páteře při skolióze nebo korekce hrudních deformit) a očních anomálií (laserová léčba nebo náhrada dislokované čočky). Léčba je jinak symptomatická.

Prognóza

Prognóza závisí na stupni postižení aorty. Při pravidelném sledování a adekvátním managementu mají pacienti nyní délku života blízkou běžné populaci. Za posledních 30 let se délka života pacientů s Marfanovým syndromem prodloužila o 30 let.

Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.