Nepřiměřená sinusová tachykardie (inapropriate sinus tachycardia – IST) je formou dysautonomie (poruchy vegetativního nervového systému). IST se vyznačuje nečekaně rychlou srdeční frekvencí v klidu nebo při minimální fyzické aktivitě.
Syndrom IST je definován jako sinusová tachykardie v klidu (přes 100 tepů za minutu – bpm) s průměrnou 24hodinovou srdeční frekvencí vyšší než 90 tepů za minutu, u která se nepodařilo jednoznačně identifikovat jinou možnou příčinu. Hlavním a pro pacienty stresujícím příznakem je palpitace, tzn. zvýšené uvědomování si bušení vlastního srdce.
Pacienti s IST mohou vykazovat i další příznaky v různém rozsahu od asymptomatických až po zcela extrémní, jako slabost, bolest na hrudi, dušnost, závratě nebo pocit na omdlení.
Diagnostika IST
IST se diagnostikuje vylučovací metodou. Při podezření na IST by měla být důkladně prostudována anamnéza a provedeno vyšetření s cílem vyloučit jiné příčiny tachykardie, jako jsou infekce, horečka, infarkt myokardu, srdeční selhání, plicní problémy, léky, zakázané látky (drogy), strukturální onemocnění srdce nebo onemocnění štítné žlázy. Jako možná příčina by měla být vyloučena také hypovolémie. Někteří jedinci trpící syndromem posturální ortostatické tachykardie (POTS) mohou trpět skrytou IST.
K potvrzení diagnózy IST by mělo být provedeno dvanáctisvodové EKG (k vyloučení dalších arytmií), echokardiografické vyšetření, 24hodinový nebo 48hodinový Holterův záznam a zátěžový test. V některých případech může být třeba také elektrofyziologické vyšetření nebo test na nakloněné rovině, zvláště pokud je příčina tachykardie nejasná.
Může být zapotřebí provést i další testy, protože mohou poskytnout informace o kardiovaskulárních autonomních reflexech pacientů jako je např. reakce srdeční frekvence na hluboké dýchání, pozici vstoje, Valsalvův manévr, studený obličejový test (potápěčský test), variabilitu srdeční frekvence a citlivost baroreflexu.
U některých pacientů s IST budou výsledky výše uvedených testů ukazovat klidovou srdeční frekvenci vyšší než 100 tepů, nepřiměřenou tepovou reakci na minimální aktivitu (např. zvedání se z lehu do stoje) při normálním srdečním rytmu (sinusový rytmus). Echokardiografické vyšetření by mělo vyloučit strukturální vady srdce a ergometrie (například na běžeckém pásu) by měla dokumentovat nadměrnou tachykardickou odezvu na cvičení.
Vznik IST
Mechanismy, které vedou ke vzniku IST nejsou zcela jasné, ale existuje několik základních patologických příčin, které mohou vést k tomuto syndromu, např. zvýšená aktivita sinusových uzlů, beta-adrenergní hypersenzitivita, snížená aktivita parasympatiku a narušená neurohumorální modulace.
Protilátky proti beta-adrenergním receptorům mohou u některých pacientů vyvolat zvýšenou citlivost těchto receptorů, zatímco jiní pacienti mohou mít zvýšenou sympatickou aktivitu, s nebo bez narušení funkce sinusového uzlu. K ostatním mechanismům patří hyposenzitivita muskarinového receptoru, abnormální baroreflex a lokální autonomní dysregulace. U některých pacientů s IST podobné POTS zaznamenali výzkumníci důkazy přítomnost autonomní neuropatie závislé na délce, nadměrného shlukování cév, hypersenzitivity beta-adrenergního receptoru, hyposenzitivity alfa-adrenergního receptoru, změněné sympatovagální rovnováhy a dysregulace mozkového kmene.
Možnosti léčby jsou velmi omezené
IST často vede k výrazně snížené kvalitě života. V současné době neexistují žádné terapeutické zásahy, jejichž účinnost by byla ověřena dlouhodobými, prospektivními, placebem kontrolovanými klinickými studiemi. U některých pacientů příznaky přetrvávat i přes umělé řízení srdeční frekvence.
V současnosti existuje velmi málo metod léčby vykazujících jasný přínos pacientům s IST. Farmakologická léčba pacientů s IST je někdy cestou mnoha pokusů a omylů a měla by se zaměřovat především na snížení srdeční frekvence a zlepšení symptomů, které pacienta trápí.
Prognóza IST ještě není zcela jasně zřejmá. Míra rizika kardiomyopatie vyvolané tachykardií je do značné míry neznámá a má se za to, že je toto riziko velmi nízké a bylo hlášeno pouze v jednotlivých případech. Informací o dlouhodobých projevech tohoto onemocnění je málo a dokonce neexistují žádné statistiky o úmrtnosti. IST se považuje za chronický stav.
Neléčená IST bývá považována za predisponující faktor pro vývoj systémové hypertenze.
Adekvátní léčba IST zůstává hlavním problémem jak pro lékaře, tak pro pacienty. Zdá se, že většina systémových příznaků přetrvává i přes zpomalení srdečního rytmu pomocí různých léčebných postupů, takže se zásadním ukazuje multidisciplinární přístup zahrnující farmakoterapii ve vybraných případech spolu s ablací katetru k úpravě sinusového uzlu, s léčbu jakýchkoli souvisejících psychických poruch a poruch chování, změn fyzické kondice a modifikace životního stylu.
Text rubriky je výňatkem z článku na webu Dysautonomia International. Redakčně upraveno a aktualizováno.
