Mitochondriální encefalokardiomyopatie v důsledku mutace TMEM70 se projevuje již u novorozenců hypotonií, hypetrofickou kardiomyopatií (zbytnění srdeční svaloviny) a apnoickými pauzami (vynechání dechu na více než 20 sekund) a to již během několika hodin po porodu. Projevy doprovází laktátová acidóza, hyperamonémie a 3-metylglutakonová acidurie (3-MGA).
Onemocnění nastupuje často už v novorozeneckém věku
Onemocnění nastupuje často už v novorozeneckém věku. Ke klinickým příznakům patří nízká porodní hmotnost kvůli nezralosti nebo intrauterinní růstové retardaci (zpomalení vývoje plodu), hypotonie (svalová slabost), apnoe, respirační selhání vyžadující respirační podporu a hypertrofická kardiomyopatie. Většina pacientů, kteří přežijí novorozenecké období, vykazuje mírné anomálie lebky a obličeje s nízko posazenýma ušima, prominujícím hřbetem nosu a retrognatií (dozadu ustupující čelist), přetrvávající hypotonii a mírné opoždění psychomotorického vývoje. U 50 % chlapců bývá přítomna hypospadie (rozštěp močové trubice na spodní straně penisu) nebo kryptorchismus (nesestouplá varlata). Hypertrofická kardiomyopatie neprogreduje a může dokonce vymizet.
Onemocnění je důsledkem izolovaného nedostatku a snížené aktivity FoF1 ATP syntázy ve tkáních způsobené sníženou tvorbou tohoto enzymu. Porucha se projevuje ve všech tkáních. Příčinou je autozomálně recesivně dědičná mutace v genu TMEM70 (8q21.11), který kóduje pomocným faktor při tvorbě ATP syntázy. Nejčastěji popisovanou mutací je c.317-2A> G, především u romského etnika.
Diagnóza
Nejdůležitějším diagnostickým nástrojem je molekulárně genetické testování patogenních mutací v genu TMEM70. Diagnostika poruchy enzymu je možná pomocí biochemických metod (gelová elektroforéza, Wester Blot), které potvrzují sníženou přítomnost ATP syntázy nebo snížení její aktivity ATP syntázy ve tkáňové biopsii či z kultivovaných fibroblastů.
Do diferenciální diagnózy patří deficit ATP syntázy v důsledku mutací v genu ATPAF2 a další poruchy ATP syntázy včetně syndromu MILS/NARP. Na mitochondriální encefalokardiomyopatii v důsledku deficitu izolované ATP syntázy je třeba pomýšlet u kriticky nemocných novorozenců, zejména u pacientů s časným počátkem hypotonie a hypertrofické kardiomyopatie doprovázené laktátovou acidózou nebo hyperamonemií (zvýšená koncentrace amoniaku v krvi).
V postižených rodinách se doporučuje prenatální diagnostika pomocí molekulárně genetického testování.
Léčba
Léčba je závislá na včasné diagnóze a zahrnuje odpovídající intenzivní péči v průběhu novorozeneckého období a přizpůsobenou výživu, aby se zabránilo katabolismu (převaha rozkladných metabolických procesů) u pacientů, kteří přežijí novorozenecké období.
Úmrtnost je vysoká, obvykle v novorozeneckém věku nebo v raném dětství. Většina pacientů přeživších novorozenecké období vykazuje přetrvávající svalovou hypotonii a střední opoždění psychomotorického vývoje. Správná léčba může délku života postižených pacientů zlepšit.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
