Orpha kód: 98
ARSACS je vzácné neurodegenerativní onemocnění charakterizované časně začínající cerebellární ataxií, pyramidovým syndromem a periferní neuropatií.
Epidemiologie
Nemoc byla poprvé popsána v regionu Charlevoix–Saguenay v Québecu, kde byla incidence autosomálně recesivní spastické ataxie Charlevoix–Saguenay (ARSACS) odhadnuta u novorozeneců na 1 : 1 932. Celosvětová incidence a prevalence nejdou známé, avšak ARSACS je nyní považována za jednu z častějších autosomálně recesivně dědičných ataxií. Pacienti byli referováni v Turecku, Japonsku, Nizozemsku, Itálii, Belgii, Francii, Španělsku a ve více než 20 dalších zemích.
Klinický popis
ARSACS je pomalu progredující onemocnění s variabilními klinickými projevy. První projevy u pacientů mimo Québec nejsou jednotné – onemocnění se může začít projevovat již v kojeneckém věku, případně později v dětství nebo v ranné dospělosti. U pacientů z Québecu je popisován nástup nemoci obvykle mezi 12. a 18. měsícem života obtížemi při chůzi. K časným příznakům cerebellární ataxie patří nekoordinace horních končetin, dysartrie a nystagmus. Pyramidový syndrom je charakterizován spasticitou dolních končetin, výrazným patelárním reflexem a Babinského příznakem. Periferní neuropatie se obvykle objevuje později a vede k vymizení reflexu Achillovy šlachy, distální amyotrofii, pes cavus a k poruchám hlubokého čití (zhoršené vnímání vibrací). Retinální hypermyelinizace (bez ztráty zraku) je konstantním projevem u pacientů s ARSACS z Québecu, ale nemusí být přítomna u pacientů z jiných zemí. Byla popsána postižení kognitivních funkcí související s postižením mozečku. K dalším projevům patří křeče, neuropatická bolest dolních končetin a dysfunkce močového měchýře.
Etiologie
ARSACS je onemocnění s dědičností autosomálně recesivní, je způsobena patogenními sekvenčními variantami v genu SACS (13q11), který kóduje velký protein sacsin, jehož funkce je částečně známa.
Diagnostické metody
Diagnóza ARSACS je stanovena molekulárně genetickým testováním. Klinická diagnóza se opírá o výsledky neurofyziologických vyšetření (známky jak axonální, tak demyelinizační neuropatie; EMG vyšetření prokazuje ztrátu senzitivního vedení a snížené rychlosti motorického vedení. Specifické nálezy jsou při vyšetření MRI mozku (atrofie horní části vermis a T2 lineární hypointenzity v pontu).
Pro stanovení diagnózy má význam i vyšetření sítnice.
Diferenciální diagnostika
Diferenciálně diagnosticky je třeba vyloučit další autosomálně recesivně dědičné ataxie, jako je Friedreichova ataxie, ataxie s deficitem vitamínu E (AVED), abetalipoproteinémie a dědičné formy spastické paraplegie, zejména spastická paraplegie typu 7, spastická paraplegie typu 30 a spastická paraplegie typu 20 (SPG20 – Troyerův syndrom).
Prenatální diagnostika
Prenatální diagnostika je možná genetickým vyšetřením plodu nebo embrya u rizikových párů, kdy jsou oba partneři nosiči patogenní sekvenční varianty v genu SACS.
Genetické poradenství
Onemocnění je dědičné autosomálně recesivně. Riziko stejného onemocnění je 25 % pro sourozence pacienta, jehož oba rodiče jsou zdraví přenašeči dispozice pro ARSACS. V rizikových rodinách je doporučeno genetické poradenství a nabídka prenatálního nebo preimplantačního genetického vyšetření.
Management a léčba
Léčba onemocnění je symptomatická, je zaměřená na zlepšení motoriky a snížení spasticity. Terapie by měla zahrnovat týmový rehabilitační přístup zahrnující fyzioterapii, ergoterapii a farmakoterapii.
Prognóza
Většina pacientů je upoutána v páté dekádě na invalidní vozík. Pacienti se obvykle dožívají 60 až 70 let.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
