Orpha kód:35708
AADC je vzácné závažné dědičné neurometabolické onemocnění s klinickými projevy souvisejícími s poruchou syntézy dopaminu, noradrenalinu, adrenalinu a serotoninu. Klinické projevy jsou typicky charakterizovány časným nástupem svalové hypotonie, pohybovými poruchami (okulogyrická krize, dystonie), opožděným vývojem, ptózou. Dalšími symptomy jsou poruchy spánku, podrážděnost, nadměrné pocení a ucpání nosu.
Epidemiologie
Incidence deficitu aromatické L-aminokyseliny dekarboxylázy (AADC) není známa. Dosud bylo v odborné literatuře zaznamenáno více než 150 pacientů.
Klinický popis
Deficit AADC se typicky projevuje v kojeneckém věku svalovou hypotonií, okulogyrickými krizemi (křečovité “obracení očí v sloup“) a opožděným vývojem. Dalšími příznaky onemocnění jsou poruchy termoregulace, autonomní dysfunkce, poruchy spánku, dystonie, ucpání nosu, problémy s příjmem potravy a neurovývojová porucha. První příznaky se objevují obvykle v rozmezí od novorozeneckého období do 12 měsíců, většinou ve věku 2–3 měsíce. U většiny pacientů je popisován závažný fenotyp s těžkým postižením motorického vývoje. U některých pacientů je uváděn mírný až středně závažný fenotyp, tito pacienti mají schopnost samostatné chůze i dalších běžných každodenních činností. Předpokládá se, že příznaky se mohou s věkem měnit.
Etiologie
Dekarboxyláza aromatických L-aminokyselin – AADC, kódovaná genem DDC (7p12.2-p12.1), je posledním enzymem v biosyntéze monoaminových neurotransmiterů serotoninu a dopaminu. Dopamin je prekurzorem norepinefrinu a epinefrinu. Nedostatek enzymu AADC vede k závažnému kombinovanému nedostatku serotoninu, dopaminu, norepinefrinu a epinefrinu.
Diagnostické metody
Diagnóza se stanoví na základě vyšetření biogenních aminů v mozkomíšním moku (CSF), vyšetřením enzymatické aktivity v plazmě a molekulárně genetickým vyšetřením. V rámci novorozeneckého laboratorního screeningu je v některých zemích zavedeno měření 3-O-methyldopy (3-OMD) v suché kapce krve.
Diferenciální diagnostika
Projevy deficitu AADC se překrývají s jinými primárními poruchami metabolismu biogenních aminů nebo tetrahydrobiopterinu (BH4), které by měly být identifikovány pomocí biochemického vyšetření CSF. Podobný biochemický vzorec v CSF může vykazovat deficit pyridoxamin 5′-fosfát oxidázy (PNPO), ale klinický obraz je odlišný.
Prenatální diagnostika
Biochemická prenatální diagnostika deficitu AADC by byla možná měřením 3-OMD, 5-HTP a L-Dopa v plodové vodě nebo fetální plazmě, ale pokud jsou známy familiární patogenní sekvenční varianty v genu DDC způsobující onemocnění v rodině, je nejspolehlivější prenatální genetická diagnostika ve vzorku choriových klků nebo v buňkách plodové vody. Tuto analýzu je možné využít i po umělém oplodnění cestou preimplantačního genetického testování embryí.
Genetické poradenství
Onemocnění je dědičné autozomálně recesivně. Pokud jsou oba rodiče nepostiženými nositeli dispozice pro deficit AADC (zdraví přenašeči), je riziko onemocnění u potomků 25 %, bez rozdílu pohlaví. Genetické poradenství, které informuje o typu dědičnosti a o riziku opakovaného výskytu onemocnění v rodině, je pro postižené rodiny velmi důležité. Genetické poradenství a testování by mělo být nabídnuto v rodinách se známým výskytem deficitu AADC a všem zdravým přenašečům patogenní sekvenční varianty v genu DDC.
Léčba a péče
Léčba deficitu AADC je náročná, zejména v závažných případech může být léčba málo účinná. Terapie vyžaduje komplexní přístup, který obvykle zahrnuje podávání agonistů dopaminu, inhibitory monoaminooxidázy, pyridoxinfosfát, anticholinergika a antiepileptika. Doporučují se i různé podpůrné terapeutické přístupy, jako fyzioterapie, logopedie. V klinických studiích prokázala genová terapie klinické zlepšení (snížení frekvence okulogyrických krizí, zlepšení hmotnosti a schopnosti sedět, chodit a mluvit v průběhu pěti let). Léčba čeká na schválení v EU.
Prognóza
Prognóza závisí především na závažnosti onemocnění. Neexistuje jasná korelace mezi genotypem a fenotypem, ale některé patogenní sekvenční varianty v genu DDC jsou spojeny se závažným fenotypem. U pacientů se závažným průběhem onemocnění existuje významné riziko úmrtí v dětství.
Text článku je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
