Osteogenesis imperfecta (OI) se užívá jako název pro heterogenní skupinu genetických poruch typických sníženou pevností kostí, nízkou kvalitou kostní hmoty a náchylností ke zlomeninám kostí různé závažnosti.
Pět typů OI
Věk, ve kterém je stanovena diagnóza, se různí v závislosti na závažnosti onemocnění. Do současné doby bylo identifikováno pět klinicky odlišných typů OI. Klinicky nejvýznamnější charakteristikou všech typů OI je křehkost kostí, která se projevuje mnohačetnými spontánními zlomeninami. Osteogenesis imperfecta II. typu je smrtelná, III. typ je velmi závažný, typy IV a V jsou středně závažné, a onemocnění typu I má mírný průběh. Typ I není spojen s žádnými deformitami, pacienti dosahují normální nebo lehce podprůměrné výšky, mají modré bělmo, a neprojevuje se u nich dentinogenesis imperfecta (DI; porucha vývoje zubů). Pacienti s typem II utrpí již během porodu zlomeniny několika žeber a dlouhých kostí, vykazují viditelné deformity, jejich dlouhé kosti bývají ploché, lebka má na rentgenových snímcích nízkou hustotu a mívají tmavé oční bělmo. Hlavními příznaky typu III jsou velmi malý vzrůst, trojúhelníkový obličej, těžká skolióza, šedavé bělmo a DI. Pacienti s typem IV mohou být menšího vzrůstu, mívají mírnou až střední skoliózu, šedavé nebo bílé bělmo a DI. Typ V se vyznačuje malým až středním vzrůstem, dislokací či subluxací hlavičky radia, mineralizovanými mezikostními membránami, zbytnělými mozoly, bílým očním bělmem a nevykazují DI. Byly zaznamenány též další geneticky odlišné druhy tohoto onemocnění (typy VI až IX). Tyto typy se ale klinickými příznaky neliší od typů II-IV, jejich rozlišení je možné pouze na molekulárně-genetické úrovni.
V 95 % případů bývá OI způsobena mutacemi v genech COL1A1 nebo COL1A2 kódujících řetězce alfa 1 a alfa 2 kolagenu typu 1. Tyto mutace mohou způsobit všech pět klinických typů OI. Přenos choroby je autozomálně dominantní. Byly popsány i autozomálně recesivní formy OI způsobené mutacemi genů LEPRE1, CRTAP a PPIB. Autozomálně recesivní formy jsou vždy těžké formy onemocnění spojené se závažnou hypotonií.
Diagnóza
Stanovení diagnózy vychází z kosterních a mimokosterních klinických nálezů. Radiologická vyšetření odhalí osteoporózu a přítomnost mnohonásobných tzv. Wormových kůstek (drobné kůstky v místech lebečních švů). Kostní denzitometrie potvrzuje nízkou hustotu kost.
Diferenciální diagnóza zahrnuje chondrodyzplázii diagnostikovanou ještě in utero, idiopatickou juvenilní osteoporózu, pseudogliomový syndrom s osteoporózou, Coleův-Carpenterův a Bruckův syndrom, hyper nebo hypofosfatázii, polyostotickou fibrózní dysplazii postihující všechny kosti, zranění (více zlomenin bez osteoporózy ) a osteoporózu způsobenou léčbou, nutriční nedostatečností, metabolickými poruchami nebo leukémií. Důležité je také uvědomit si, že přítomnost několika zlomenin u dítěte nemusí vždy znamenat podezření na týrání.
V prenatálním období může být vysloveno podezření na toto onemocnění díky ultrazvukovému vyšetření a pokud je známá mutace v rodině, je možné její molekulárně-genetické potvrzení u plodu odběrem plodové vody či choriových klků.
Léčba
Léčba onemocnění by měla být multidisciplinární a měla by být vedena zkušenými odborníky v oblasti ortopedie, fyzioterapie a rehabilitace. Bisfosfonáty jsou nyní považovány za standard péče o pacienty s těžkými formami, pacienta však nevyléčí. Prevence nedostatku vitaminu D a vápníku je nutná po celý život. Chirurgická léčba je nezbytná pro korekce deformit kostí a páteře a prevenci zlomenin dlouhých kostí (nitrodřeňová osteosyntéza). Časná rehabilitace zlepšuje autonomii díky tomu, že pomáhá zhodnotit motorické nedostatky, a tím snižuje riziko pádů. Může také povzbudit pacienty ke sportovní činnosti.
Funkční prognóza závisí na závažnosti onemocnění a na kvalitě péče. Na celkovou prognózu má vliv závažnost případných respiračních komplikací spojených s deformitami páteře.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
