Glykogenóza typu I je poruchou metabolizmu glykogenu způsobenou nedostatkem enzymu glukóza-6-fosfatázy (typ Ia, von Gierkeho nemoc) nebo nedostatkem přenašeče glukóza-6-fosfátu (typ Ib). Onemocnění se vyznačuje se sníženou tolerancí k hladovění, zpomalením růstu a hromaděním glykogenu a tuku v játrech, které vede k jejich zvětšení (hepatomegalii).
Prevalence onemocnění není známa. Roční incidence je asi 1 : 100 000. Asi v 80 % případů jde o typ a. Onemocnění se může projevit již při narození hepatomegalií nebo, což je obvyklejší, ve věku tří až čtyř měsíců hypoglykémií v důsledku hladovění. Pacienti mají zvětšená játra, pomalejší růst, osteopenii či osteoporózu (řídnutí kostí), kulatý obličej, nefromegalii (zvětšení ledvin) a častější je u nich krvácení z nosu a výskyt modřin způsobené poruchou funkce krevních destiček. Kromě toho se u typu b často vyskytují infekce a zánětlivá střevní onemocnění způsobená neutropenií (pokles počtu neutrofilních granulocytů) a dysfunkcí neutrofilů. V pozdějším věku se projevují další komplikace v oblasti jater (adenomy a výjimečně karcinom jater) a ledvin (proteinurie a někdy i selhání ledvin).
Onemocnění je způsobeno mutacemi v genu G6PC (17q21) způsobují deficit katalytické podjednotky glukóza-6-fosfatázy v játrech, ledvinách a střevech (typ a), nebo mutace v genu SLC37A4/G6PT1 (11q23) způsobují deficienci přenašeče pro glukóza-6-fosfát (typ a).
Diagnostika
Diagnostika je založena na klinickém obraze, glykémii a míře laktátové acidózy po jídle (hyperglykémie a hypolaktacidémie) a po třech až čtyřech hodinách hladovění (hypoglykémie a hyperlaktacidémie). Kyselina močová, triglyceridy a sérové hladiny cholesterolu jsou zvýšené. Při podání glukagonu není žádná glykemická odpověď. Diagnóza se potvrzuje molekulárně genetickým vyšetřením. Stále vzácněji se k měření aktivity glukóza-6-fosfatázy používá jaterní biopsie.
Diferenciální diagnóza zahrnuje ostatní glykogenózy, zejména glykogenózu způsobenou nedostatkem odvětvujícího enzymu (glykogenóza tpu III – Coriho či Forbesova nemoc). V tomto případě jsou však glykémie a laktacidémie vysoké po jídle a nízké v období hladovění. Primární nádory jater a Pepperův syndrom (jaterní metastázy neuroblastomu) je možné snadno vyloučit prostřednictvím klinickým a ultrazvukovým vyšetřením.
Prenatální diagnostika je možná odběrem plodové vody (amniocentéza) či choriové biopsie (CVS). Je možná i preimplantační diagnostika.
Dědičnost je autozomálně recesivní. Pacientům by mělo být nabídnuto genetické poradenství.
Léčba
Léčba se zaměřuje na prevenci hypoglykémie (časté podávání stravy, noční enterální výživa nazogastrickou sondou, od jednoho roku podávání nevařeného kukuřičného či obilného škrobu), acidózy (omezený příjem fruktózy a galaktózy, ústní podávání hydrogenuhličitanu sodného – soda bicarbona), hypertriglyceridémie (dieta, cholestyramin, statiny), hyperurikémie (alopurinol) a jaterních komplikací. V případě výskytu mikroalbuminurie je třeba chránit ledviny pomocí inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). Osteoporóza může vyžadovat nasazení bisfosfonátů. Transplantace jater z důvodu snížené metabolické funkce nebo karcinomu jater sice upraví hypoglykémii, ale renální komplikace mohou přetrvávat a u typu b se ne vždy upraví neutropenie. Při selhávání ledvin je možné provést jejich transplantaci. U několika případů byla provedena kombinovaná transplantace jater a ledvin.
Při správné péči a léčbě je prognóza lepší, pacienti mají téměř normální délku života.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
