Gaucherova nemoc je lyzozomální střádavé onemocnění projevující se ve třech hlavních formách (typ 1, 2 a 3), dále ve fetální formě a ve variantě s postižením srdce.
Formy nemoci
Prevalence je přibližně 1 : 100 000. Roční výskyt Gaucherovy nemoci v obecné populaci je přibližně 1 : 60 000, ale například mezi aškenázskými Židy může dosáhnout až 1 : 1 000.
Klinické projevy tohoto onemocnění jsou velmi variabilní. Gaucherova nemoc typu 1 (90 % případů) je chronickou formou bez neurologických projevů spojenou se organomegalií (zvětšení orgánů – slezina, játra), poruchami kostí (bolestivost, nekróza, patologické fraktury) a cytopenií (snížené množství krevních buněk).
Gaucherova nemoc typu 2 je akutní formou onemocnění s převážně neurologickými příznaky. Rychle se zhoršující dysfunkce mozkového kmene s organomegalií vede často k úmrtí před dosažením druhého roku věku.
Typ 3 Gaucherovy nemoci je subakutní neurologickou formou onemocnění postihující děti nebo dospívající. Tato forma je typická progresivní encefalopatií (poruchy okohybných svalů, epilepsie a ataxie) se systémovými projevy, podobnými jako u typu 1.
Fetální forma Gaucherovy choroby se projevuje menším množstvím či úplnou absencí pohybů u plodu a celkovým otokem (hydrops).
Pro formu s kardiologickými projevy je typická progresivní kalcifikace aorty a aortálních a mitrálních chlopní.
Onemocnění je způsobeno mutacemi v genu GBA, který kóduje lyzozomální enzym glukocerebrosidázu, nebo ve vzácných případech mutacemi genu PSAP, který kóduje saponin C, což je protein potřebný pro aktivaci glukocerebrosidázy. Nedostatek glukocerebrosidázy vede k akumulaci glukosylceramidu (glukocerebrosidu) v buňkách retikuloendoteliálního systému buněk jater, sleziny a kostní dřeně – tyto buňky se pak nazývají Gaucherovy buňky).
Diagnostika
Formální diagnóza onemocnění se určuje měřením hladin glukocerebrosidázy v cirkulujících leukocytech. Diagnóza se potvrdí molekulárně-genetickým vyšetřením. Diferenciální diagnóza Gaucherovy choroby zahrnuje další lyzosomální střádavá onemocnění. Buňky, které se podobají Gaucherovým buňkám je možné nalézt u některých hematologických onemocnění (lymfom, Hodgkinův lymfom a chronická lymfocytární leukémie). Dědičnost je autosomálně recesivní.
Léčba
Gaucherovu nemoc typu 1 a 3 je možné léčit substituční terapií rekombinantním enzymem a snížením množství substrátu pomocí inhibice glukosylceramidsyntázy. Tyto způsoby léčby jsou však neúčinné u typu 2. U typu 1 bývá prognóza dobrá, u typu 2 obvykle nastává smrt ještě před 2. rokem věku. Bez adekvátní léčby dochází u typu 3 typu ke smrti během několika let.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.