Familiární adenomatózní polypóza (FAP) je onemocnění typické tvorbou stovky až tisíce adenomů (polypů) v konečníku a tlustém střevě již během druhé dekády života.
Výskyt
Incidence FAP při narození je přibližně 1 : 8 300, je stejná pro obě pohlaví. FAP tvoří méně než 1 % všech případů výskytu kolorektálního karcinomu. Prevalence v EU se odhaduje na 1 : 11 300 – 1 : 37 600.
Příznaky
Většina pacientů žije celá léta bez příznaků až do té doby, kdy počet a velikost polypů naroste natolik, že se začnou projevovat krvácením z konečníku, způsobí anémii (chudokrevnost), nebo dojde k rozvoji nádorového onemocnění. Obecně platí, že se buňky karcinomu začínají vyvíjet deset let po vytvoření polypů. Nespecifické příznaky onemocnění mohou zahrnovat zácpu nebo průjem, bolesti břicha, pohmatem zjistitelné změny v oblasti břicha a hubnutí. FAP může mít též příznaky mimo břišní dutinu, jako jsou například nezhoubné nádory kostí, anomálie zubů, vrozená hypertrofie pigmentového epitelu sítnice (CHRPE), desmoidy (další typ benigního nádoru) a nádory mimo břišní dutinu (štítná žláza, játra, žlučovody a centrální nervový systém). Je popsána i méně agresivní varianta FAP (tzv. atenuovaná FAP, AFAP), u které je počet polypů v tlustém střevě menší (obvykle 10 až 100), vznikají v pozdějším věku a riziko malignizace je také nižší. Některé léze (osteomy na lebce a čelisti, zubní anomálie a fibromy na hlavě, ramenou či pažích) jsou také typické pro Gardnerův syndrom, zatímco výskyt FAP v kombinaci s meduloblastomem bývá označován jako Turcotův syndrom.
Diagnóza
Klasická forma FAP vzniká mutací v genu APC (5q21-q22). U většiny pacientů (70 %) je možné v rodině najít další příbuzné s výskytem polypů či kolorektálního karcinomu. U části pacientů je onemocnění způsobenou mutací v genu MUTYH (1p34.1), adenomy a karcinomy se pak kromě dolní části gastrointestinálního traktu mohou objevit i v jeho horní části.
Diagnóza se určuje z rodinné anamnézy, klinického nálezu a kolonoskopického vyšetření. Potvrzení diagnózy je možné genetickým testováním. V případě již identifikované mutace v rodině je možné i preimplantační či prenatální diagnostika. Vyšetření genetikem je v takovém případě nezbytné.
Do diferenciální diagnózy patří i další onemocnění způsobující tvorbu četných polypů (Peutzův-Jeghersův syndrom, familiární juvenilní polypóza nebo hyperplastická polypóza, dědičný syndrom smíšené polypózy a Lynchův syndrom).
Klasická FAP způsobená mutacemi v genu APC se dědí autosomálně dominantním způsobem. Pokud byla u pacienta zjištěna konkrétní mutace v tomto genu, mělo by genetické vyšetření být provedeno i jeho prvostupňkovým příbuzným. FAP způsobená mutacemi v genu MUTYH se dědí autosomálně recesivně.
Léčba
Hlavními cíly léčby jsou prevence vzniku karcinomů a zachování dobré kvality života. Všem pacientům by mělo být nabídnuto pravidelné a systematické sledování a podpůrná péče. Na konci dospívání, resp. po 20. roce života již lze provádět profylaktické chirurgické zákroky. Doporučenými alternativními postupy jsou totální proktokolektomie (odstranění tlustého střeva) a stomie (vývod), nebo u AFAP ileorektální anastomóza (odstranění tlustého střeva s napojením tenkého střeva přímo na rektum). Nádory duodena a desmoidy jsou dvěma hlavními příčinami úmrtnosti po celkové kolektomii, proto je nezbytné je včas identifikovat a léčit. Kvůli snížení rizika nádoru žlučovodů a duodena se provádí pravidelné endoskopické kontroly horní části gastrointestinálního traktu. Pacienti s progresivními a neoperabilními tumory mohou reagovat nebo se stabilizovat díky kombinaci cytotoxické chemoterapie a chirurgie. Jako podpůrná léčba se užívá také přípravek Celecoxib.
Pacienti s FAP mají 100% riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Toto riziko je možné výrazně snížit, pokud se pacient zapojí do preventivního screeningového programu.
Text rubriky je převzat z referenčního portálu Orphanet. Redakčně upraveno.
